45. ROČNÍK NÁRODNÍ SOUTEŽE FOTOGRAFIE
Květnová slavnost fotografie
Již třetím rokem se vyhlášení výsledků a předání cen Národní soutěže fotografie 2025 koná v Olomouci, kam se jako v době svých začátků tato největší fotografická soutěž u nás vrátila. Úvodní stať do katalogu jsem většinou psávala s několikaletým odstupem.
Tentokrát mohu posoudit, co se mění tzv. z roku na rok. Po loňském boomu, kdy se změnou propozic začalo soutěžit v devíti kategoriích, i letošní ročník zaznamenal vysoký počet účastníků. S mírnějším hodnocením v digitálním kole se v „papírové“ soutěži podstatně zvýšil počet mladých fotografů. Podařilo se jim obejít lákavost samoúčelných experimentů i oblíbenost líbivých snímků zviřátek apod. Obě vítězné série v kategorích věnovaných mládí jsou vyspělé, formálně i obsahově na výši. Bez ohledu na věk svých autorů se dotýkají důležitých témat současného života.
Také účastníci dospělých kategoriií většinou upustili od zasílání ledabyle cvaknutých nápadů, krásných krajinek a dětiček. Pomohla jim v tom i definovaná témata kategorií.
Zejména v kategorii věnované ucelené tvorbě se objevily s profesionální důsledností sestavené série. Občas se sice někdo pokusí náhodnou situaci vydávat za dlouhodobý
záměr, ale většinou fotografie prozrazují jednoznačně hlubší zájem o zkoumání a ztvárnění určitého faktoru. Vítězné série Lenky Zavadilové, experiment Kateřiny Göttlichové, neobvyklé zátiší Lenky Krejčové i úsměvná hra s realitou Romana Löwingera dokazují, že všichni umí vizuálně reagovat na proměnu, problémy i budoucnost světa okolo sebe. Spolu se sériií Vážně nevážně vyzývají: Pojďme o tom světě trochu přemýšlet, přinejmenším si uvědomit, co říkáme a fotografujeme, co nám říkají a ukazují jiní, co to může znamenat, a zbytečným problémům se vysmát!
Fotografové, kteří soutěží v kolektivních kolekcích, si už zvykli na sjednocení námětem, hledají vhodná témata a skutečně kolektivně vytvářejí zaslané série. Fotoklub Omega s kolekcí nazvanou Paralelní světy je toho nesporným důkazem.
Letošní výstava Národní soutěže fotografie ve Vlastivědném muzeu v Olomouci bude pestrá především výběrem témat, i když formálně vykazuje spíše příklon k černobílé
fotografii. Porotě se podařilo vyrovnat s různorodostí pohledu a výsledná výstavní kolekce je reprezentativní a zajímavá. Potvrzuje sílu fotografie jako prostředku vyjádření rozhodujícího okamžiku v životě jednotlivce i celé společnosti. Spolu s doprovodnými výstavami a akcemi je národní soutěž skutečným svátkem současné fotografie.
VĚRA MATĚJŮ